Syn Františka Václava hraběte Nostice-Rienecka pocházel ze starého lužického rodu, jenž v 16. století přesídlil do Čech. Po studiu nastoupil roku 1743 do armády a v roce 1750 vstoupil do státních služeb. Roku 1758 byl jmenován zemským soudcem, v roce 1764 gubernátním radou, roku 1781 nejvyšším hofmistrem a o rok později nejvyšším purkrabím a předsedou gubernátní rady Českého království. Po smrti svého otce roku 1765 se stal hlavním představitelem větve Nosticů-Rienecků. František Antonín Nostic-Rieneck byl jedním z nejvýznamnějších zastánců práv Českého království, která hájil před centralistickými záměry císařského dvora ve Vídni. Ačkoli on sám hovořil německy, byl zastáncem a ochráncem českého jazyka, a jeho pražský dům se stal centrem společenského života, místem setkávání nejen aristokracie, nýbrž také významných učenců. Jako vychovatele svých čtyř synů pověřil české vědce Josefa Schallera, F. M. Pelcla a Josefa Dobrovského.
