Byl synem Antonína Wiedermanna (1834-1914), všestranného hudebníka a organizátora hudebního života, kantora mimo jiné v Dědicích, Lulči, Ivanovicích (vedl sbor ve spolku Veleslavín) a matky z hudební rodiny Krajsů v Lulči. Studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, bohosloví v Olomouci (1904-1908). Tam vynikl jako zastupující varhaník a dirigent v dómě sv. Václava a rozhodl se, že se bude plně věnovat hudbě. Vystoupil ze semináře, vystudoval pražskou konzervatoř obory varhany (u Josefa Kličky) a skladbu (u Vítězslava Nováka). Byl varhaníkem na Petrově v Brně, Praze v Emauzích, ředitelem kůru v Karlíně a zároveň tři roky violistou v České filharmonii. O d roku 1917 učil na pražské konzervatoři, od roku 1944 na její mistrovské škole a od roku 1946 jako profesor AMU. Vychoval významné varhaníky i pedagogy: Josefa Černockého, Bedřicha Janáčka, Jana Bedřicha Krajse a Jiřího Reinbergra. Jako varhaník koncertoval od roku 1905. Populární byla jeho pravidelná hudební matiné ve Smetanově síni, nezapomenutelné byly koncerty v řadě pražských i mimopražských kostelů a v rozhlase. Za spoluúčasti s dalšími našimi hudebníky a zpěváky (mimo jiné např. s Emou Destinovou) si kladl za cíl zpřístupnit a popularizovat hudbu pro nejširší vrstvy posluchačů. Ve 20. a 30. letech 20. století koncertoval v evropských zemích i Americe. Podle názorů odborníků byl Wiedermann " osobitý umělec virtuosní techniky manuálové i pedálové, barvitě bohatého rejstříkování, vynikající hudebnosti a se vzácným smyslem pro sluchovost. Nebyl však jen mistrem techniky, ale z každého díla zpívala jeho duše…". Jako skladatel vyšel z tvůrčího odkazu F. Liszta, R. Wagnera, P. I. Čajkovského a V. Nováka. Mezi jeho skladbami vynikají kompozice pro varhany. Mezi nejznámější skladby se řadí velkolepá Toccata a fuga f moll (1912). Méně je známo, že B. A. Wiedermann byl také znalec konstrukcí varhan. K jeho poctě byly postaveny varhany v Lulči (1937).
Klíč.slova
hudba * hudební skladatelé * hudebníci * varhaníci * hudební pedagogové
Citace
Československý hudební slovník osob a institucí 2. Praha 1965.
Komárek, Josef. Naši rodáci a krajané. Rousínov 1934.
Palásek, Emil. Ivanovice na Hané : z historie a současnosti. Ivanovice na Hané 1998.
Interní pozn.
Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA.
Soubor
100reos
Odkazy
(11) - Články
osoba
Počet záznamů: 1
openseadragon
Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom
jak používáme cookies.
