| Životopis | Autorka cestopisných fejetonů a historických románů. Studovala AVU v Praze v grafické speciálce A.Brömse. 1923 v Paříži studovala francouzskou grafiku jako stipendistka. Od 1924 vystavovala každoročně v salonu Nezávislých. Byla členkou KVU Aleš v Brně, Kruhu výtvarných umělkyň, Nezávislých umělců v Paříži, vystavovala s SČUG Hollar jako host. 1925 vydala cyklus tří linorytů nákladem Salonu v Brně. Dále vydala některé cykly mědirytin, dřevorytů ap. (Ex libris, Kristus, Bloudící, Válka, Vyškov, Zahrada snů aj.). H. Bochořáková se nejlépe vyjadřovala grafikou a stala se jednou z jejích nejvýraznějších tvůrkyň v první polovině 20. století. Grafické listy se vyznačují vzruchem , dynamičností a expresivním výrazem. Grafické techniky, z nichž používala dřevoryt a linoryt, ji umožňovaly tvořit výjevy plné pochmurné krásy a dramatičnosti. Námětově lze její tvorbu rozdělit na sociální témata, kde zachytila krásu průmyslového rozmachem, ale i podobu těžké práce (cykly Oslavany, Třinec, Proměny). Druhým jejím hlavním tématem byly zážitky z cest, zachycující monumentalitu památek i současný život. Inspirovaly ji i duchovní dramata zápasy lidstva (cykly Kristus, Bloudící, ad). Je také autorkou grafické portrétní galerie svých přátel a rodiny (Z mého dětství – grafický román). Vracela k námětům z přírody a ze života měst, jak z Vyškova a okolí, tak Brna, kde prožila větší část života. Vedle grafiky se věnovala i malbě. Byla činná i literárně, publikovala své postřehy cest, napsala knihu vzpomínek. Byla spoluautorkou historických románů, společně s manželem Vladimírem Bochořákem
|
|---|
