Po maturitě na českém gymnáziu v Olomouci zapisoval ve Vídni klasickou filologii, studia ale nedokončil a přestoupil na teologii v Brně; vysvěcen na kněze byl r. 1885. Poté působil nejprve jako kaplan, od r. 1890 do 1911 jako farář v Kučerově. Náleží k polemicky bojovným obhájcům ortodoxního katolictví. Ve svých pracích psal však také o filozofii a jejím poměru ke křesťanství; z teologického hlediska zdůrazňoval potřebnost jejího důkladného studia. Několik příspěvků věnoval české národní povaze (Povaha česká v řeči, 1916) a českému jazyku (Cit k jazyku. Kousek mluvnice, 1919, Moderní kultura jazyka českého, 1921). Kritizoval výsledky dosavadní práce českých lingvistů, proti gramatice zdůrazňoval jazykový cit a navrhoval, aby spisovná čeština byla reformována moravskými nářečími. Své filologicko-filozofické a historické články publikoval v Obzoru, Vlasti a Našem domovu.
