Počet záznamů: 1
Tajemství Vyškovska zasypaná hlínou
Záhlaví-jméno Mikulková, Blanka, 1967- Údaje o názvu Tajemství Vyškovska zasypaná hlínou : další díl nového seriálu Vyškovského deníku Rovnosti vypráví o tom, jak pravěcí obyvatelé regionu pohřbívali své mrtvé / Blanka Mikulková Anotace V minulém čísle jsem avizovala, že se dnes budeme věnovat žárovým pohřbům. Nejdřív bychom ale měli alespoň v krátkosti objasnit, co pod tímto pojmem rozumí archeolog. Jde o pohřby spálených lidských těl - kremaci. Zemřelý byl spálen na hranici a jeho popel pozůstalí vložili do nádoby, takzvané popelnice. Tu poté zakopali do větší či menší jamky. Popel s milodary V popelnici archeologové často nacházejí i další předměty, které buď zemřelému přímo patřily, nebo mu je příbuzní přidali jako milodar na cestu na onen svět. Všechny tyto nálezy jsou často poškozené žárem, neboť byly též spolu s nebožtíkem spáleny na hranici. V některých případech existují i prosté hroby, takzvané jamkové - mrtvý byl sice spálen na hranici, ale popel jeho blízcí pouze volně nasypali do předem připravené jamky. Je možné, že používali organické materiály na uložení, například kožené váčky, po kterých dnes nenajdeme žádné stopy. Tyto hroby většinou neobsahují žádné další nálezy. První žárové pohřby se vzácně objevují již v mladší době kamenné (5000 př. n. l.), velmi ojedinělé jsou i v pozdní době kamenné (3500 - 2000 př. n. l.). Jejich pravá doba přichází v závěru doby bronzové, kdy dokonce některé kultury dostaly podle nich název, například kultury lužických a středodunajských popelnicových polí, které jsou spolu se starší dobou železnou (800 - 400 př. n. l.) obdobím největšího rozkvětu žárového pohřbívání. Ukládání spálených lidských těl se ještě hojně užívá v době římské (0 - 400 n. l.). Kremace rovněž používali i první Slované. Nejstarším dokladem žárového pohřbívání na Vyškovsku je několik hrobů nalezených na jinak kostrovém pohřebišti kultury zvoncovitých pohárů, nalezeném při stavbě dálnice D1 v katastru Hoštic, o němž jsme již psali v části věnované pohřbívání celých lidských těl. Na nekropoli archeologové nalezli z celkového počtu 155 hrobů 5 žárových. Častější kremace se objevují, jak jsme se již zmínili, v závěru doby bronzové (1200 - 1000 př. n. l.). Příkladem může být i 23 hrobů vykopaných opět v katastru Hoštic během budování dálnice D1. Tyto hroby byly zcela jistě součástí většího hřbitova, který však již zasahoval mimo plochu dálnice. Žárové hroby jsou zpravidla velice mělce zahloubené, a proto dochází na stavbách k jejich častému poškození stavební mechanizací. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Přesto se podařilo získat pěkný soubor nádob - popelnic a dalších především bronzových předmětů - náramků, jehlic, spon. Nejvíce žárových hrobů, vykopaných na Vyškovsku v posledních letech, náleží starší době železné - halštatu (800 - 400 př. n. l.). Během rekonstrukce silnice z Vyškova do Drnovic v roce 1996 vykopali pracovníci Muzea Vyškovska několik hrobů z tohoto období. Některé netvořila jen prostá jamka s popelnicí a kremací, nýbrž měly větší, zpravidla čtvercový tvar a obsahovaly větší množství nádob, někdy i několik desítek kusů. Kromě nádob byly do hrobů vloženy i další předměty, hliněné přesleny (tkalcovský setrvačník na spřádání příze), kamenné brousky, železné nože, bronzové i železné ozdoby - náramky, jehlice, spony. Některé hroby byly zakryté kamennými bloky, dovezenými na toto místo z lomu vzdáleného několik kilometrů. Nejzachovalejší hrob patřil čtyř až šestiletému dítěti (zlomky kostí byly dostatečně velké a našli jsme i zuby, které umožnily určit stáří zemřelého). Byl bohatě vybaven - blízcí do něho k dítěti uložili i chrastítko ve tvaru malé hliněné amforky - "chrastění" obstarával zlomek kosti. Největší halštatskou nekropolí objevenou v posledních letech je pohřebiště, které se nacházelo na vrcholu kopce poblíž Orlovic; dnes se zde těží písek pro stavbu dálnice. Za dva roky tam archeologové prozkoumali více než 50 žárových hrobů. Některé byly jen prosté jamky se spálenými kostmi, v dalších stála popelnice s kremací. Na pohřebišti však archeologové vykopali i několik velkých, takzvaných komorových hrobů. Jde o zhruba čtvercové jámy, které měly uvnitř dřevěnou konstrukci, takže hrobová jáma byla původně dutá. Až na jednu výjimku však byly tyto původně velmi bohatě vybavené hroby již v pravěku vykradeny. Touto výjimkou byl hrob ohraničený kruhovým žlábkem - tento žlábek mohl mít určitý magický význam. Uvnitř hrobu spočívalo kromě nádoby s kremací dalších téměř 30 nádob, 3 chrastítka v podobě zvířat (asi kachniček), bronzové a železné ozdoby, hliněné přesleny. Nelze vyloučit, že v hrobě byl pohřben někdo, kdo měl uvnitř kmene mimořádné postavení - mohlo se jednat například o šamana. K doplnění obrazu o podobě halštatského i jiných pohřebišť je třeba říci, že se hroby téměř nikdy vzájemně nepřekrývají. Proto předpokládáme, že byly na povrchu označeny - buď kamennou stélou ("náhrobkem"), či malou mohylou vztyčenou nad hrobem. Jak jsme se již zmínili v úvodu, žárové pohřbívání používali i první Slované po příchodu na naše území. Těchto hrobů se však zachovalo jen velice málo. Ojedinělou výjimkou je nález z Vyškova, objevený při budovaní komunikace pro průmyslovou zónu Sochorova II. Keramika nalezená v hrobě patřila Slovanům žijícím na tomto místě v 7. století. Pečlivá konzervace Na závěr mi zbývá ještě čtenáře seznámit s tím, co se děje se všemi výše popsanými nálezy po vykopání. Keramiku odvezeme do laboratoře, kde se umyje, a kusy, u nichž je to možné, se lepí a rekonstruují. Kovové předměty se ošetřují ve speciální laboratoři. Nejdříve je nutno je očistit a poté ošetřit tak, aby dále nepodléhaly korozi. Lidské kosterní pozůstatky se také umyjí a následně si je převezmou antropologové, kteří určí věk, výšku a pohlaví zemřelého. Pokud je to možné, určí i choroby, jimiž zemřelý trpěl - například zubní kaz, úrazy, degenerativní změny na kostech a podobně. Obsah žárových hrobů se v terénu vybírá kompletní. Na speciálních geologických sítech se proplaví a poté se z takto získaného obsahu vyberou drobné nálezy (například skleněné či jantarové korálky), uhlíky a zbytky lidských kostí. "Čistá" kremace poté opět putuje k antropologům, kteří obsah zváží, a pokud to velikost a charakter zlomků dovolí, určí i věk zemřelého (pro tento případ je důležité zachování zubů a částí lebky). Bližší určení není vzhledem k charakteru spálených kostí, které bývají většinou velice drobné, možné. Myslím, že informací o posledních věcech člověka již bylo dost, a proto se příště budeme věnovat běžnému životu v zemědělských osadách. BLANKA MIKULKOVÁ Foto - ŽÁROVÁ POHŘEBIŠTĚ. Zleva doprava, odshora dolů: Žárový hrob ze starší doby železné nalezený během rekonstrukce silnice z Vyškova do Drnovic v roce 1996. Popelnicový hrob z mladší doby bronzové objevený v roce 2002 při stavbě dálnice v Hošticích. Komorový hrob ze starší doby železné s vykrádací šachtou uprostřed. Železný náramek, bronzový náramek a jehlice mezi spálenými kostmi v hrobě ze starší doby železné. Foto - Archiv ÚAPP Brno Zdroj.dok. Vyškovský deník. - 15. 1. 2010, č. 12, s. 4 Předmět.hesla archeologické lokality - Vyškov-oblast (Česko) Hesla geogr. Vyškov (Česko : oblast) Systematika 902.2 * (437.322) Katal.org. KKD Vyškov Země vyd. Bez místa, neznámé nebo neurčené místo Jazyk dok. Čeština Databáze Články 
článek
Počet záznamů: 1